Goodbye my lover


Začnu trochu klišé. Život není jednoduchý. Je to změť totálně neočekávaných náhod a zvláštních situací. Snad ničí cesta nevede přímo a je potřeba očekávat, že k cíli se člověk může dostat zcela překvapivým směrem. To samé platí i pro naše sny, protože mnohdy naše sny jsou našimi cíli. A já jeden moc krásný sen žila, ale jak je to přirozené, ze snu se většinou vzbudíme. A nakonec ten sen vůbec nebyl mým cílem, jak jsem si na začátku myslela. Je pro mě víc než důležité být šťastná a dělat v životě věci ne jen tak zbůhdarma, ale věci co mě naplňují a dávají smysl. Už jen tento úkol je dost těžký. Občas se ptám sama sebe jestli dělám správně, to co dělám. Ale to nevíme nikdo, ne? Všichni tak nějak bloudíme vlastním životem a děláme, co si myslíme, že je pro nás nejlepší. Žádná lidská bytost totiž nemá návod, jak jít životem bez šrámů a bez nějakých těch dost blbých a nepříjemných situací. Tomu se přece říká zkušenosti.

Escape plan


Život se skládá  z momentů. Z momentů, které tvoří mozaiku života. Jaké klišé že?! Ale je tomu opravdu tak. Když tak nad tím přemýšlím, tak ani nevím, kdy jsem se rozhodla podniknout, to co mám teď v plánu a co teď visí přede mnou jako velký vykřičník. Kecám. Vím přesně, kdy jsem se rozhodla. To předtím jsem napsala jenom proto, aby to znělo více poetičtěji. :D

Ty jsi tak strašně pozitivní...


Ty jsi tak strašně pozitivní. Jde z tebe velmi dobrá energie. Když ty jsi furt tak veselá. Ty se stále jen usmíváš. Vypadáš tak spokojeně. Vypadám?... Tyhle věty slýchám velmi často. Častěji než bych chtěla. To vše mi dokazuje jen to, jak dobrý jsem lhář. A že jsem lhář fakt perfektní. Kdyby existovali nějaké Liar Awards, myslím, že bych nevyhrála jen jednu sošku.

Obecně lhaní nemám ráda a velmi nerada to vědomě dělám. Nerada někomu lžu. Vyhýbám se tomu. Snažím se být upřímná. Problém je ale ten, že v tomto případě lžu hlavně sama sobě. A to je úplně jiná kapitola. To dělám vědomě i nevědomě. Občas dost často. Ale proč? Protože. 

RECENZE: Saal-Digital fotoobraz


Už asi půl roku, co jsme se nastěhovali do nového bytu, jsem uvažovala o tom, že potřebuju nějaký obraz na stěnu, která je chuděrka úplně prázdná, bílá. Respektive byla prázdná. Už není. K tomu se ale dostaneme. Zadání bylo jasné. Obraz s motivem lesa, velikost tak akorát. Další specifikace byla, aby motiv obrazu nebyl kýčovitý, jak se to občas u obrazů z internetových obchodů stává. Nečekala jsem, že to bude téměř nad lidské síly. Tak jsem to nechala plynout s tím, že se něco určitě objeví. A ono objevilo, i když v ne úplně pro mě očekávané podobě.

2017 v obrazech a góly pro 2018


Nový rok poposkočil už trochu dopředu. Abychom byli přesní tak o 22 dní. A já mám furt pocit, že něco chybí. Jako bych něco nedodělala, nemám nasměrovaní. Tak jsem zalistovala Dollerem a našla jsem téměř prázdnou dvoustranu s názvem "Novoroční góly". Aha! Tak to jsem trochu zazdila. Nicméně v hlavě je mám, ale lepší je to mít sepsané na nějakém místečku respektive kusu papíru, aby na ně člověk mohl nahlédnout a motivovat se v jeho úsilí dál. Proto bych je ráda hodila z své hlavy sem, na "svůj elektronický kus papíru". Pak samozřejmě poputují na skutečný kus papíru, na to již zmiňovanou dvojstranu v Dolleru. Miluju psaní na papír a elektronické psaní mi nestačí. :-) Plus k článku připojuji drobné shrnutí roku 2017 ve fotkách.

Vrnění, aneb je nám to opravdu jedno?


Než začnu psát slova, která vám chci říct, musím se přiznat, že jsem nikdy v životě neměla v plánu psát článek o tomto tématu, nebo jemu podobné. Donutily mě k tomu okolnosti, které mi přijdou nanejvýš znepokojující. A teď už k samotnému článku.